Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 31.

29. listopadu 2012 v 20:32 | Benda |  Co mi slova tvoří
Dobrý, eh, večer.
20:20, začínám psát článek, kapitola je hotová.
Od minule mám náskok o hodinu a čtyřicet minut. Dost dobrý. 8-)
Tak co, lidičky a lidičci, jak se máte ? Já, jako tradičně, skvěle. Občas říkám i super. A nebo výborně. Řekl bych, že na tom stejně moc nesejde. Všechno to vyjadřuje to stejné - vědomí, že mít se blbě je na houby/párek/nic/pařez/ho**o(horko)/mašli.
Doporučil bych vám si tento přístup taky osvojit. Je to paráda! :D

Mohu vás radostně informovat i o tom, že In Progress, jen co bude dopsán (což nevím, kdy bude), bude mít nástupce v podobě Příběhů Bendamonijských. Nebo tak nějak to nazvu. Moc se na to těšte, pokud máte rádi bláznivé výmysly, slovní hříčky, na sobě nepříliš závislé kapitoly a můj styl hum(o)ra. (<- to je on)

Navrhl bych dále už nezdržovat a přejít přímo k věci.
Simsalabim, IN PROGRESS XXXI!



"No tak, Lenny, pohni kostrou! Už tam skoro jsme!" popoháněl Kirk svého bratra. Mířili již známým tunelem k pobřeží, odkud před pár týdny vyrazili, neočekávajíce podivný zvrat. To právě díky téhle chodbě se v podstatě omylem dostali do Astalu, kde se seznámili s Normanem, díky kterému se teď k lodi blížila početná skupina nevysokých, ale velmi silných mužů, nesoucích nářadí a materiály na opravu lodi.
"To říkáš už nejmíň popáté!" upozornil zrzka Leonard. "A navíc, už teď máme zvytečně velký náskok nad těmi dělníky. Počkej, nevidím na cestu!"
Starší Wishfall se musel zastavit. On nesl v ruce pochodeň, která osvětlovala jejich cestu, a proto měl i absolutní odpovědnost za to, že jeho bratr neuklouzne, nezakopne, nebo se nějak jinak nezraní z toho důvodu, že neviděl. Lenny několikakrokový rozdíl dohnal a zastavil se, prohlížeje si pozorně stěnu po jeho pravici.
"Co to studuješ ?" zvedl obočí Kirk a s neskrývanou nedočkavostí vyjít zase na denní světlo rychle přešlapoval. Černovlasý technik chvíli mlčel a přejížděl rukou po chladných kamenem. Pak pokýval hlavou.
"Podívej se na ty stěny. Vypadají dost přirozeně, obzvlášť, když vidíš, že nahoru vedou v hrbolatou klenbu, ze které ční kořínky a stéká z ní voda. Ale já jsem si jistej, že je udělal člověk!" říkal se zdvyženým ukazovákem a významně se u toho tvářil. Kirk se trochu zamračil.
"A... To má být nějaká tajemná kouzelná záhada, nebo to jen tak ze srandy oznamuješ ?" rýpl si a snažil se skrýt úsměv. Jelikož se Lenny pleskl do čela, svěsil ramena a nevěřícně zavrtěl hlavou, považoval to za úspěch.
"No, přijde mi to dost zajímavé. Zaprvé, protože je to dost dlouhý tunel, takže musel být stavěn docela dlouho a stavba musela být více než nesnadná, když vidíš, jak tu prosakuje voda a strop prorůstá rostlinami nad námi. Zadruhé, protože vstup do něj tvoří nějaký mechanismus skrytý ve skále a jehož spouštěč byl zakryt mechem, který se už z části rozpadal a z části na něm už rostl další mech," přednášel Leonard a body ukazoval na prstech. "A zatřetí, protože vede od pobřeží někam, ale někde uprostřed cesty se nachází velká jáma, která tě zavede přímo do jezera na okraji města Astal. Pokud si pamatuješ, Aloinovi říkali, že o žádnou takovém tunelu nevěděli a nevěděli ani o tom, že se dá někam plavit přes moře."
Kirk stál jako přibitý a poslouchal výklad svého bratra. Začínal už chápat, co tím chce říci, ale chtěl mít jistotu. "Z čehož vyplývá...?" nejistě se otázal a bratr se usmál.
"...že buď někdo z Astalu ve volném čase kope potajnu tunely, Norman nám lže, nebo, a to mi přijde nejzajímavější a nejlogičtější, někdo kdysi dávno objevil tenhle ostrov, vybudoval tady tunel a jednou se omylem propadl do země a kousek od místa, kde se ocitnul, založil město."
"A lidi si to už nepamatují, protože to bylo dávno a nikdo z původních zakladatelů o tom nevedl zápisy!" dodal sám sebou překvapený Kirk.
Leonard se dal zase do chůze a plný energie mířil dále po směru jejich původní cesty. Kirk ho jen bezmyšlenkovitě následoval a stále přemýšlel nad tím, co s bratrem objevili.

Zanedlouho přišli k záhybu s robustním balvanem, který dříve sloužil jako uzávěr temné protáhlé komnaty, vedoucí do neznáma. Když jej míjeli, Leonard utrousil poznámku, že i na tom je vidět, že kámen byl někým upraven a že to bylo dávno, protože když systém zprovoznili, jen stěží zafungoval a do balvanu sotva šťouchl.
Vyšli z jeskyňky a na chvíli se zastavili, oslněni světlem, kterého se na ně opět přišlo podívat. Koruny stromů si ho hodně nechaly pro sebe, ale oproti temnotě tunelu, z něhož přišli, to bylo víc než dost.
Kirk se ještě otočil, aby uhasil pochodeň a nechal ji ležet u vchodu. Pak vyběhl na malý pahorek a rozhlédl se. Rychle se zorientoval a následován bratrem se rozběhl směrem k pobřeží. Po cestě rychle přeskakoval keře, podobné nízké rostliny a větve stromů, visící nízko u země. Párkrát se na některých z těch vyšších i zhoupl, jak se při krátkých výletech po městě od Vernella s bratrem naučili.
Už byl skoro v jejich malém táboře, který rychle opustili, a snažil se mezi stromy dohlédnout na ztroskotanou loď u břehu. Prošel pomyslnými hranicemi jejich obydlí a naskytl se mu výhled na pláž. Výhled, při kterém mu ledová ruka sevřela srdce a celé tělo se přestalo hýbat.....


Moooooc se mi líbí, jak to pokračuje. Odpověděl jsem na otázky, které jsem nechával otevřené a zároveň jednu velkou, hodně velkou, nechal na příště.
Tak se zase stavte, někdy přes týden bych chtěl udělat velké balení úchvatných fotek, které jsem nasbíral za posledního půl roku.
Mějte se fanfárově!
Navyčtenou! :)
Benda z Monia

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama