Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 29.

8. listopadu 2012 v 16:48 | Benda |  Co mi slova tvoří
Dobré odpoledne!
Jaký byl pro vás tento týden (doposud) ?
Já jsem si ho ani nevšiml, neb jsem ho proležel, protože jsem šikovně chytil střevní chřipku. Zrovna, když jsem si začal zvyšovat požadavky a nároky při posilování, musím několik dní ležet. Perfect timing. -.-
Aspoň jsem si pořáýdně odpočinul, dospal jsem a dal si oddych od školy. Neviděl jsem starou Blažkovou, naší fyzikářku, o které je škoda mluvit, a to je pro mě asi největší odměna za všechnu tu nepříjemnost a... no víte co myslím, všichni jste už měli pořádnej průjem, no ne ? :-/ :D
Zítra budeme mít tři suply a já budu moct naštvat naši angličtinářku, co vypadá jako tučňák. Hurray! :D

OK, to bylo jen tak na úvod. Vrhněme se na to, k čemu nás navádí název článku!
IN
PROGRESS!



"A když už si myslíš, že tě nic nepřekvapí..," kroutil hlavou Kirk. Na tváři se mu zračila kombinace úžasu a úděsu. Místnost, do které vešli, nebyli příliš velká, ale její rozměry nebyly to, co na ní bylo zajímavé. A nebyl to ani nábytek, kterého tu bylo poskromnu - jedna velká skříň a velký stůl vedoucí podél dvou stěn.
Kouzlem oné prosotry byly barvy, plazící se po stěnách a všelijak se navzájem mísící. Na všechny to okamžitě zapůsobilo tajemným až magickým dojmem. I přesto v ní však bylo poměrně šero. Norman čekal, dokud se jeho hosté dívají a sám nic neříkal. Nechtěl jim pokazit ten moment očarování barvami. Zato Leonard se sám z omámení vzpamatoval rychle.
Jeho oči vyhledávaly zdroj toho nadpřirozeného zjevení a brzy jej našly. Světlo, kterém do místnosti vpouštěla tři okna, bylo téměř okamžitě nasměrováno velkými skleněnými čočkami, připevněnými sotva pár centimetrů od okenic, do vysokých skleněných válců naplněných zvláštními tekutinami rozličných odstínů. Lom světla ve vodě a v nádobách se postaral o pozoruhodný efekt obarvení stěn. Teď, když tomu Lenny rozumněl, nepřišlo mu to až tak úchvatné. Co ho ale zajímalo, byl obsah těch nádob.
"Normane ?" začal nejistě. "Co je to v těch válcích ?" zeptal se a prstem ukázal na stůl pod okny.
Když vyřkl otázku, jako když utne. Mumlavé obdivování místnosti bylo to tam a každý, včetně pána domu, hleděl, kam ukazuje Leonard. Ticho.
"Ach, výrobně, že se ptáš. Nuže, to je to, co jsem vám chtěl doopravdy ukázat," usmál se a přešel blíž k skleněným nádobám. "Jsou to... jak bych to řekl... lektvary! Tedy, různé chemické sloučeniny. Každá z nich je něčím charakteristická."
Prohlížel si tváře jeho hostů, aby zjistil, jestli rozumí. Zdálo se mu, že ano, a tak mluvil dál: "Například zde, tato krásná modrá kapalina," ukázal na válec na levém kraji, "rozpustí skoro cokoliv, k čemu se dostane. Ta trochu načervenalá vedle ní dělá totéž, ale je trochu méně účinná. No a..," načal další větu, ale kapitán Havenchild natáhl ruce vpřed a zarazil ho.
"Počkat, počkat, počkat!" vrtěl hlavou. "Zaprvé, kde jste k tomu přišel ? Chci říct, to tu někde teče proudem, nebo si to sám nějak vyrábíte ? Zadruhé, k čemu vám to je ? A taky zatřetí, proč to tu máte v tajné místnosti schované, aby o tom nikdo nevěděl ?" rozhodil zmateně rukama a čekla na odpovědi. Norman se usmíval.
"Ano, ano, sám si to tu vyrábím. Po nějaké době zkoumání a bádání jsem zjistil, jak na to. K čemu mi to je ? Krom toho, že je to úplně fascinující, se právě tím zkoumáním dostávám k tomu, že zjistím, jak a k čemu to prakticky využívat. A v tajnosti to musím držet, kdyby mi to někdo chtěl ukrást a prohlašovat za svoje nebo, a to by byla katastrofa, by to někdo vylil a napáchal by tím neuvěřitelné škody!" odpovídal Aloin a pozoroval při tom své posluchače.
"Tak jim vysvětli i proč nám uletěl kus domu," vyzval ho nenápadně Vernell, který doposud mlčel a stál u dveří. Jeho otec se trochu zamračil.
"Jo, dobře, že mi to připomínáš. Ehm," odkašlal si, "to bylo tak, že jsem jednou trochu experimentoval a zkoušel jsem, co se stane, když je sloučím dohromady. Nejdřív jsem slil jen trošičku. Začalo to hřát. Tak jsem zkusil dát toho víc. A ono to začalo ještě víc hřát! No a pak, když jsem se snažil opatrně je k sobě zase přelít, tak zafoukalo, průvan práskl dveřmi, já se lekl, cukla mi ruka, já tam nalil všechno a ono to bouchlo."
Dvojčata se začala dusit smíchem, ale snažila se to nedávat hlasitě najevo. Kapitán se jakžtakž také držel, ale po chvíli se neovládl a v místnosti byl opět výbuch. Tentokrát smíchu. Vernell se jen usmíval, skrytý za skupinkou a čekal, až se situace uklidní. Toho úkolu se zhostila Claudie.
"A to se vám nic nestalo ?" otázala se starostlivě. Norman zavrtěl hlavou.
"Ne, naštěstí jsem si rychle uvědomil, co se stane a ještě, než došlo k celé té reakci, jsem vyběhl z místnosti. Bylo to o fous!" pokyvoval zamyšleně hlavou a pak zvedl ukazovák, jakoby mu svitlo. "Ach, a vzpomínám si, že jste se ptali i na to, čím to je, že nespadly i ty domky nad námi. Odpověď je prostá - celé město ve své chaotické kráse je do posledního puntíku vyměřené, zvážené, spočítané a promyšlené. Tady by mohla chybět klidně ještě jedna celá stěna a nic tu nespadne!"
Rick uznale pokyvoval hlavou. Tomuhle městu vzdával hold.....


Nehledě na barvy, které jsem si tam jenom tak přidal, aby to nebylo trapné, bezbarvé, ví někdo, o jaké dvě látky se jedná ? Kdo to uhádne, dostane klobouk!
A toho si važte, pány a dámové! :)
Tím zde pro dnešek končím.

Navyčtenou! :)
Benda z Monia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 9. listopadu 2012 v 22:00 | Reagovat

Netuším, přeci jen v chemii jsem nováček. Hej, strašně se mi ulevilo, když to nebyla velryba ale jen výbuch.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama