Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 28.

1. listopadu 2012 v 17:47 | Benda |  Co mi slova tvoří
Bon soir, mes amis. (Dobrý večer, přátelé.)
Je pense, que j'utilise cette salutation de plus en plus. (Myslím, že používám ten pozdrav čím ádl tím víc.)
Alors! (Takže!)

Řečnická otázka: Jak jste se měli ?
Já docela dobře, až na to, že na denním pořádku je psát testy na neprobíranou látku ve fyzice a odevzdávat jako úkol jen cvičné výpočty, které jako NEúkol byly zadány.
Rychle tohle zadám a jdu se najíst a poté svižně zamířím zhlédnout divadelní představení ve francouzštině. Počítám, že tomu ještě hodně nebudu rozumnět. Ale co. Zábava to bude i tak... :)
Neumí někdo z vás/neznáte někoho, kdo umí sestroji teleport ? Docela bych ho potřeboval. Chtěl bych být s mou milou déle a častěji... :/
A v neposlední řadě se zase těším, až budu psát Progress. To jsem nějakou chvíli necítil. Taky to zase bude zajímavé.
Nevěříte ? Tak čtěte!

28. KAPITOLA IN PROGRESSSSSSSSsssssssss.......!



"Vynikající! Takhle dobře jsem se už dlouho nenajedl!" vychvaloval Kirk kuchařské umění Normanovy ženy Irmy, jakmile dojedl. Stále ještě obědvající kapitán Rick, jeho dcera a Leonard s plnými ústy souhlasně bručeli a pokyvovali hlavami. Křehké pečené maso, spousta čerstvé zeleniny a domácí chléb pro ně byly jako odměna za to, že vytrpěli celou tu dobu pouze na sušených zásobách. Vernell se však nenápadně ušklíbl a podíval se na Kirka.
"Opravdu ti to tak chutnalo ?" zeptal se jakoby udiveně. Zrzek, spokojený, najezený a z nebezpečného cestování po městě unavený, na to bezmyšlenkovitě odpověděl.
"Jo! Fakt! Opravdu moc dobrý!" dychtivě kýval hlavou a hleděl při tom nevěřícně na Vernella. Ten jen klidně pokrčil rameny a usmál se. Jen krátce, ale Leonard, který seděl vedle svého bratra, si toho všimnul. Že se něco chystá, pochopil, až se zamyšleně zamračeným obličejem se na Kirka podíval Norman.
"Takže tobě to vážně chutná ?" otázal se a zvedl při tom pravé obočí. Kirk na nic s odpovědí nečekal.
"No jasně! Nemělo by snad ? Je to fakt výborný! Opravdu mi to chutná!" hájil svůj názor dál. Když už to vypadalo, že se Vernell nadechuje, aby položil další otázku, nepříliš vysoká postava blonďaté Irmy se zvedla se smíchem ze židle.
"A dost! Už ho nechte, chudáčka!" zarazila je oba a pak se s milým úsměvem obrátila na Kirka. Zatímco Aloinové se začali tiše hihňat, omluvila se staršímu Wishfallovi slovy: "Jsou oba jak malé děti. Když někdo chce chválit jídlo, čehož já si nesmírně vážím, oni si z něj začnou takhle utahovat. Nic si z toho nedělej."
Mávnutím ruky a šibalským mrknutím oka Kirkovým směrem věc uzavřela a šla posbírat talíře hostů, když už všichni dojedli. Ačkoli se vzpouzeli, že je odnesou sami, stála si za svým a s odůvodněním, že jakožto hostitelka a hospodyně to musí udělat ona, se s nimi odebrala do kuchyně.
Vernell i Norman se krátce omluvili a Kirk to jen s úsměvem přešel. V tu chvíli se už těšil a plánoval si, jak na to nachytá je. Když pak chvíli bylo ticho, ozval se kapitán.
"Poslyšte, Normane, jedna věc mi pořád vrtá v hlavě. Když jsme byli u toho vašeho místního šéfíka, mluvil o tom, že vám musel půjčovat dělníky, aby vám opravili dům, protože vám polovina uletěla. Zajímalo by mě, jak vám zatraceně mohla uletěl polovina domu ? A taky jakto, že kvůli tomu nespadly i ty další, co jsou nad váma ?" nadhodil a neskrýval u toho své zmatení.
"Ach, tenhle příběh. No... To se těžko vysvětluje," usmál se a chvíli se odmlčel. "Ale snad bych vám to mohl ukázat. Pojďte za mnou," vyzval všechny a vstal ze židle, kterou už předtím měl trochu odsunutou. Jakmile se všichni chtěli postavit, místnost se zaplnila hlubokými zvuky vrzání masivních dřevěných sedadel. Rick se s povděkem postavil a protáhl se. Ačkoli byl v největším křešle, které tu měli, jen tak tak se do něj vlezl, aby seděl pohodlně.
"Co myslíš, že to bude ?" zašeptala k Lennymu Claudie. Černovlasému mladíkovi se zamyšleně stáhlo obočí a zakrátko pokrčil rameny.
"Netuším," odvětil stručně a když spatřil její pohled, žádající si alespoň nějaký názor nebo myšlenku, dodal vysvětlení: "Tady si jeden nemůže ani tipnout, co se děje."
Vešli do předsíně a zamířili doprava, k nevelkým dveřím na konci chodby. Ačkoli měly kliku, nezdálo se, že by ji chtěl Norman k otevření dveří použít. Místo toho se sehnul, odsunul jednu desku z obložení o kousíček na stranu a za něco tam zatáhl. Destičku zasunul zpět na své původní místo a chvíli jen tak stál a čekal. "Neříkal jste, že je to spížka ?" zamračil se Leonard.
"Ano. Omlouvám se. Byla to lež," prohodil přes rameno Norman smířlivě.
Ve skupince hostů z daleké země zmatení a zvědavost ještě narostla, když se ozvalo tiché cvaknutí a Norman s naprostým klidem dveře zatažením za kliku otevřel a vešel do místnosti.....


Napínavé ?
Nemůžete se dočkat ?
Zlobíte se na mě za to ?
Doufám, že ano! xD

Navyčtenou! :)
Benda z Monia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 1. listopadu 2012 v 18:05 | Reagovat

Nezlobím se na tebe, protože jsem to očekávala. Těším se na to, až se dozvím, proč jim uletěla polovina domu. Já to tipuji na velkou velrybu, která foukla.

2 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 3. listopadu 2012 v 12:48 | Reagovat

Olé, ty umět francouzsky? Já se učit už druhý rok a umět exkrement. :-D

Uáá. Ano, až moc napínavé takhle po ránu.

3 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

[1]: Velryby jsou fajn. ._________.
[2]: Já se taky učím druhým rokem. Heh... :D

4 pavel pavel | Web | 4. listopadu 2012 v 1:10 | Reagovat

Bude další překvapení. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama