Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 26.

11. října 2012 v 18:30 | Benda |  Co mi slova tvoří
Zdravím vás, přátelé, u dalšího pokračování In Progress!
Dnes jsem, jako poslední dobou každé úterý a čtvrtek, málem umřel během hodiny fyziky s naší psycho profesorkou...
...ale jak je vidno, protože si takřka nikdy nepřednastavuju články, přežil jsem.
Nuže!
Včera jsem na turnaji v mém oblíbeném "sportu" docela skóroval, ačkoliv jsem se na konci neoctl na vítězné pozici.
Byla to pro mě spíše jenom přípravka na sobotu, kdy budu na MNOHEM větším turnaji projevovat maximální snahu o výhru a celkovou dominanci. Už jen to, že je to v Šumperku a abych se tam dostla, musím okolo sedmé hodiny ranní (což je pro mě o víkendu půlnoc) nasedat na vlak.
Uvidíme, jak to dopadne. (čti: Přejte mi štěstí/věřím si/stejně jsem nervózní)

Kdo má nějaké otázky, na které by chtěl slyšet odpověď (a nejlépe takovou, kterou nebudu muset googlit), nechť se zeptá, až dočte kapitolu.
Moment, o čem že to mluvím ?
Jo! O IN PROGRESS!




Zatímco Norman a Rick se domlouvali s Michaelem, Vernell vzal Kirka a Lennyho na procházku. Rozhodl se, že jim ukáže jeho rodné město - nebo alespoň tu část, ve které přebývali a o které mluvili jako o "chudé, ale stejně nejkrásnější".
Cesta vedla po přibližně čtyři metry široké skalní římse, která se při ranním slunci barvila do světle oranžových odstínů. Nalevo byly ve skále vyhloubená obydlí a napravo nebylo nic, než prázdno. Bratrům přišlo zvláštní, že ani na samém okraji kamenného výběžku nebyl žádný plot nebo zábradlí.
Dokud kráčeli po přirozeně utvořeném terénu, povídal Vernell o vzniku města a o všem, co se v něm dá najít. Když téměř automaticky po pár krocích zamířil na úzký a vratký provazový most po pravé straně, který visel nad širokou ulicí ve výšce bezmála sedmdesáti stop, uvědomil si, že jeho přátelé už nejdou vedle něj, ani těsně za ním. Zůstali stát a místě, kde končila pevná zem a s očividným strachem ve tvářích se jim nechtělo po mostě přejít.
"Panebože, chceš se zabít ?!" vyhrkl Kirk a zíral na Vernella, už nakročeného na mostě. Ten jen zmateně povytáhl jedno obočí a prohlížel si dva bratry. Nechápal, proč se ho na něco takového teď ptají.
"Měl bych chtít ?" zeptal se nejistě. Wishfallové si ale jisti byli - ten kluk je blázen, že po tom chce přejít.
"Nechoď přes to! Může se tam zlomit prkno, přetrhnou se provazy, nebo prostě uklouzneš a propadneš tím...zábradlím!" varoval Leonard a při posledních slovech se na chvíli zarazil, protože nevěděl, jak má nazvat dva provazy, natažené ve výšce lýtek a pasu.
"Tenhle most je úplně v pořádku! Chodím po něm, a nejen já, několikrát denně," usmíval se a pokvyvoval hlavou Vernell.
Kirk nato zakoulel očima a oponoval: "No o to spíš se přetrhne! A vůbec, proč tady chodíte po těch mostech a mostcích, na které se zespoda sotva dohlédne ?"
Mladému Aloinovi už začalo docházet, kde je zakopaný pes. "Chodí se tu po nich, aby se duše, překvapivě, dostaly na druhou stranu! Vy snad tam, odkud pocházíte, nechodíte přes cestu ? Nebo nemáte mosty ?"
"Ne," ohradili se stále nervózní dvojčata skoro současně, "u nás se chodí po zemi! Mosty stavíme přes vodu. A zásadně takové, které jen tak nespadnou. Nejlépe z kamení, nebo oceli. Ne takovýhle věchýtky! Tak dělej už zpátky!"
"Přátelé, ten most nespadne kvůli tomu, že je vysoko," zasmál se jejich průvodce, otočil se na patě a zamířil na druhou stranu. Poté dodal: "To jen, protože vy chcete, by mohl spadnout."
Leonardovi zacukaly koutky úst v mírném úsměvu, napřímil se a vyrovnaně vykročil na most. Kirk vedle něj, stále ještě trochu přikrčený, což způsobil asi strach a snaha o opatrnost, najednou ztuhl a oči pověšené na bratrovi jakoby samy říkaly: "Copak ty ses taky zbláznil ?"
Světlovlasý chlapec se nemusel otáčet, aby věděl, že jeho slova neminula účinkem. Poznal, že most se trochu zakymácel, když na něj Lenny stoupl. Když ušel pár dalších kroků a necítil další zachvění, když měl, jakmile se uvolní místo, na most vejít i Kirk, zvedl volně ruku a hlasitě řekl: "Jen pojď, nic to není."
Zrzkovi by se tomu rádo věřilo, ale byl zde jiný problém. I kdyby ten most byl prohlášen za nejpevnější a nejbezpečnější most na celém světě, bál by se po něm přejít. A to z toho důvodu, že by byl tak hrozně vysoko. Hlava mu nebyla schopna přijmout jakoukoli racionální myšlenku a celá byla zaplněná strachem a panikou.
A pak se ozval ten velmi dobře známý hlas. Hlas jeho bratra. Hlas, který přinášel uklidňující a zároveň povzbuzující poselství.
"Neboj se a pojď už. Wishfallové se přece nemohou zastavit dřív, než za překážkou."

Máte strach z výšky ? Nebo z něčeho jiného ? Povězte! :)
A máte psycho profesory ? Nebo aspoň učitele ? Sem s tím! :D

To bude pro dnešek asi vše...
Navyčtenou! :)
Benda z Monia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 11. října 2012 v 21:09 | Reagovat

Máme za učitele orangutana, už jen čekám,kdy začne dělat ,,Ooook ookkk" jako knihovník ze zeměplochy(zagůgli si).

já se výšek nebojím, ale znám pár lidí, co jo. Doufám, že si hoši nějak neublíží, jinak budu smutná. :-D

2 pavel pavel | Web | 14. října 2012 v 23:59 | Reagovat

Takové mosty zrovna nevyhledávám, ale přešel bych ho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama