Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 24.

20. září 2012 v 21:21 | Benda |  Co mi slova tvoří
Dobrý denvečer!
Sakra. Píšu stále pomaleji a pomaleji a později a později...
A to se toho chchi co nejrychleji zbavit. Mám v sobě spoustu nápadů na další dílo. In PRogress vidím jako spíš takový pokus. Školu.
Ale až se díky tomu naučím psát (cítím, že už se to pomalými krůčky blíží), tak přijde TO. Moc se na to těším. Bude to fantastické (jakože fantasy), veselé (jakože tam možná bude i nějaký sele) a jemné a hravé (jakože taková fajnovka).
Pokud se vám tahle předpověď nelíbí, vymažte si ji z hlavy a počkejte si, až dopíšu IP. Pak to budete moci soudit, hodnotit, nadzdvihovat, zhazovat, kritizovat, chválit...... jak budete chtít!
Teď se zatím musíme jen líně doplahočit k Astalu, kde se bude dít.....
In Progress, kapitola nesoucí číslo čtyřiadvacet!


"Panejo!" vyhrkl Kirk a zůstal zaraženě stát na místě. Došli k okraji města nesoucí jméno Astal a až teď se dozvěděli, jak vlastně vypadá - spousta dřevěných chatrčí na sebe naskládaných bez jakéhokoli logického vzorce a stejně tak ledabyle k sobě otočené a napasované. Ve výškách mezi nimi byly natažené provazové mosty a vyjímečně byla k vidění i pouhá lana spojující domky vysoko nad zemí.
Necelý metr od země z jednoho takového lana, které ovšem pouze líně viselo dolů z výšky přibližně třetího domku, seskočil mladík a s úsměvem si to rychlým krokem mířil k nim. Měl rozcuchané a do všech stran trčící světlé vlasy, dlouhé zhruba po ramena, a oděný byl stejně, jako Norman. Výškou si také byli rovni.
Už z dálky na ně volal a mával na ně. Když už byl dost blízko, Norman se otočil ke skupince zmatených a celé město užasle pozorujících návštěvníků.
"Přátelé, tohle je můj syn Vernell. Je trochu divoký a lehkovážný, ale dá se to s ním vydržet," usmíval se. Dal si pozor, aby poslední větu řekl tak, aby ji i jeho syn mohl slyšet. Ten krátce a jen naoko pohoršeně protočil oči v sloup, ale pak zase upřel svůj pohled na neznámé tváře.
"Vítám vás v Astalu!" hlasitě pozdravil. "Jmenuji se Vernell, ale přátelé mě oslovují jen Vern. Říkejte mi tedy, jak se sami cítíte," dodal s krátkou úklonkou.
Další krok měli udělat námořníci. Motalo se v nich ale tolik různých pocitů, že nevěděli, co mají vlastně dělat. Po krátké chvíli ticha z hloučku vystoupil David. Byl o bezmála dvě hlavy vyšší, než mladý muž, kterému, podle pohledu do jeho po otci zelených očích, mohlo být okolo šestnácti. Se smíchem mu podal ruku.
"Těší mě, Verne. Mně můžeš říkat David. Nebo třeba Dave. Na tom nesejde. Jak to vypadá, tak tady na ničem nesejde!" rozhodil rukama a díval se do korun mohutných stromů, které tvořily střechu všem těm malým chatrčím, které vypadaly, jako by je tak nafoukal vítr. O pravdivosti jeho tvrzení ho přesvědčil Norman.
"Později se představíme všichni," řekl, "ale nebudeme přeci jen tak postávat uprostřed ulice. Doufám, že vám nebude vadit, že bydlíme v prostější čtvrti ?"
"Myslím, že nám nevadí vůbec nic. Hlavně, ať už si můžeme v klidu popovídat!" rozhodl kapitán a všichni se pod vedením pana Aloina vydali do jeho domova.

Ztroskotaní mořeplavci, dva mladí technici, Norman Aloin a jeho syn Vernell seděli v obývacím pokoji jejich obydlí. Prostější čtvrť, jak předtím zmínil Norman, byla asi vším, jen ne prostou - domky zde byly prostorné a útulné, nábytek uvnitř byl kvalitní a ačkoliv museli skoro všichni sedět na zemi, cítili se zde dobře a pohodlně.
Kapitán, sedící v na jeho velikost poměrně malém křesle, vyprávěl jejich příběh. Leonard si srovnával v hlavě myšlenky, ale stále tomu všemu skoro vůbec nerozumněl.
"Celé město malých lidí tady žije naskládaných do několika pater na sebe a div to všechno nespadne. Do prvních dvou pater se dá dojít, zatímco výš už se musí šplhat po provazech a žebřících. Právě teď jsme v šestém patře a ještě jsou nad námi dva další domky. Lidem se tu říká duše a chovají se více, než zdvořile. Nepřekvapilo je, že jsme se tu zničehonic objevili a ani jim nepřijde divné, že jsme všichni o mnoho vyšší, než kdokoli jiný, koho jsme zahlédli," říkal si v duchu a škrábal se při tom pomalu na bradě.
Pak zavládlo ticho. Lenny nevěděl, co se děje a kdo co řekl. Zmateně zvedl oči a rychle obhlédl ostatní v místnosti. Tvářili se stejně překvapeně. Při dalších slovech to pochopil.
"Chcete říct, že jste nepřišli odjinud z lesa, ale že jste se sem dostali... přes moře ?" nevěřícně hleděl Norman na pana Havenchilda. Ten jen nejitě přikývl.
"No...jo. Ano. Přes moře. Na lodi. Ale ta je rozbitá a my nemůžeme domů," povídal následně.
"A hádám," pomalu pravil Vernell, "že vy se chcete zase domů dostat. Viďte ?"
Skupinka současně zabručela na souhlas a kývala při tom hlavou. Zdálo se jim, že se konečně někam dostávají. Ačkoliv o tom nevěděl, Norman zase potvrdil jejich domněnky.
"V tom případě se musím domluvit s naším místním mluvčím. Zařídí vám dělníky a materiál na opravu té vaší lodi, abyste se mohli vrátit, odkud pocházíte. Co tomu říkáte ?" opět se usmál a rozhlédl se po ne poprvé překvapených tvářích všech zúčastněných.....

Co si o tom myslíte ? Jak vám Aloinovi přijdou ?
Co se bude dít příště ? Jak se vám líbí mé psaní ?
Baví vás tohle, nebo se spíš těšíte, až to bude něco nového ?
Máte hlad ? Jste ospalí ? Objali jste dneska někoho ?
Koupili byste si biftek s názvem "retardovaná raketa", nebo radši zmrzlinu s příchutí "pikantní guláš" ?
Proč ?

Navyčtenou! :)
Benda z Monia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 21. září 2012 v 21:30 | Reagovat

Čtivosti zdar!
Díky za zpříjemnění večera. :-)

2 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 21. září 2012 v 22:55 | Reagovat

Děkuji. :)

3 Taychi Taychi | E-mail | Web | 22. září 2012 v 7:58 | Reagovat

Aloinovi jsou moc fajn a ten mladší mi někoho připomíná, ale nevím koho.

Těším se na toto ale ještě víc na další dílo, protože jednorožec :D

4 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 22. září 2012 v 11:45 | Reagovat

[1]: :)
[3]: Jo, bude to hodně dobrý... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama