Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 21.

30. srpna 2012 v 18:44 | Benda |  Co mi slova tvoří
Srpen nám končí a spolu s ním i prázdniny.
Zase mě (a spoustu z vás) čeká škola. Pfffff...
Chci do školy, učit se a být s přáteli, ale nechci dělat žádné práce pro školu. Opakovat si na testy, dělat projekty, referáty... *facepalm*
Kirkovi a Lennymu by se asi taky nechtělo. Jenže ti mají právě teď na starosti úplně jiné věci, než přemýšlet nad návratem do školy.
Jaké že věci myslím ? No... To si můžete taky přečíst. Pokračujte o něco níže!
Sem!
IN PROGRESS, díl 21. prostě IN PROGRESS!



"Díky, kapitáne!" usmál se Lenny a Kirk souhlasně pokýval hlavou. "Zdá se, že se nám rozpršelo. Asi holt musíme jít dál," řekl poté a zdůraznil slovo musíme. Dobře věděl, že nemusí, jenže jeho přirozená zvědavost s tím nesouhlasila.
Dlouhá chodba před nimi nebyla ničím osvícená a vypadalo to, jakoby neměla konec. Na to, jak malá byla jeskyňka, která sloužila jako vstup, byl samotný tunel dost široký. Nejméně pět lidí zde mohlo stát vedle sebe. Kapitán si toho všiml a vyzval všechny, ať se postaví do trojúhelníku. Tato formace byla velmi užitečná z toho důvodu, že šli všichni v zástupu a zároveň ještě viděli na zem, kam jim svítila baterka.
V prví řadě na pravém okraji stál Kirk, po jeho levici Leonard, vedle něj pan Havenchild se svítilnou a na levou krajní pozici byl vybrán vysoký John. Za nimi šla Claudie. Po pravém boku šel její děda a po levém jeho spolubydlící Bill. Do třetí řady se postavil Joe s Vydrou a poslední, samotný, šel David.
Terén vedl mírně z kopce a vpředu kráčící čtveřice hlásila, zda jsou v cestě nějaké věci, na které je třeba si dát pozor. Jelikož strop tunelu se skládal jen z hlínou oblepených kořenů obřích stromů, začala tam stékat voda z deště. Po chvíli museli hlásit i kde jsou před nimi kaluže. Ačkoli byli v temné, chladné a stísněné prostoře, kolovala mezi nimi dobrá nálada.
Jednou Rick Havenchild starší rozesmál všechny slovy: "Nikdy by mě nenapadlo, že na starý kolena uvidím děcka, jak nám opraví loď. A pak, že se vykašlu na moře a budu trosečník. A nakonec se vykašlu i na to a budu žít v jeskyni."

"Hele, vidím světlo!" ukazoval dopředu překvapený John a ostatní hned natakovali krky a koukali se, kam míří jeho prst. Nevědomky zrychlili tempo a svižně se tak zářící tečce před nimi přibližovali. Stále se zdála neuvěřitelně daleko a přitom jim přišlo, že už jen chvilku cesty od nich.
To rychlé tempo ji však nevydrželo na dlouho. Svítilně začala docházet šťáva a svítila čím dál tím míň. Najednou si uvědomili, jak moc je její světlo důležité.
V noci si člověk přivykne a vidí aspoň to, co je mu velmi blízko, protože na nebi svítí spousty hvězd a měsíc. Zatímco zde, v jeskyni pod zemí, není ani jedno a bez baterky tam bude jen černočerná tma. A ta taky po méně, než deseti vteřinách byla.
"Co teď, Ricku ? Co teď ?" ptali se jeden přes druhého kapitána a z dobré nálady rychle sešlo. Chybělo jen málo, než začali panikařit. Vousatý muž v čele však neznal odpověď na jejich otázku. Situace byla zoufalá. Neměli s sebou jídlo, vodu, světlo je právě opustilo a oni stáli někde pod zemí. Po cestě se vyhnuli mnoha jámám, důlkům a ze zdi vyčnívajících kamenů. Věděl, že by se po cestě nazpět někomu stala nějaká nehoda a zranil by se. Taktéž tušil, že když půjdou dál, bude to stejné.
A vtom se ozval jeden z chlapců. Námořníci si nebyli jistí, který to byl, ale tušili, že to byl ten menší s tmavšími vlasy. Ten, co hodně času strávil jen čtením knížek a psaním do toho velkého deníku. Ten, co je nedávno probouzel na pláži, kam je spláchly vlny. Ten, co si s takovou radostí přinesl kufřík s nářadím.
"Uklidněte se, sakra!" zazněl Lennyho hlas. Aby byl hlasitější, než hluk, který způsobovali, z plných plic zakřičel. Jeho hlas se ozvěnou rozléhal chodbou oběma směry. Všichni zmlkli a obrátily se na něj své oči. Ačkoli je neviděl, cítil, že to udělali.
"Ano, jsme tu v podstatě v pasti. Ano, je nebezpečné jít oběma směry. Ale ne, nejsme ztraceni! Zpět jít nemůžeme. Byla by to ještě dlouhá cesta a někdo by se jistojistě zranil. Zato dál už nemusí být po cestě žádné překvapení. Jistotu nemáme, ale je to naše jediná šance. Někde vylezeme a pak se snad budeme moci vrátit po povrchu," vysvětloval a všichni tiše poslouchali, co říká. Postupně v nich narůstala důvěra v jeho slova. Pokračoval.
"Možná, že když tam půjdeme, dokonce najdeme pomoc. A tu my teď potřebujeme ze všeho nejvíc. Nemám pravdu ?"
Všichni museli s chlapcem souhlasit. Nikdo nechtěl být ten, komu se něco stane, když půjdou slepě nazpět a zároveň by rádi uvítali pomoc, kterou mohla cesta vpřed nabídnout. Slova se ujal kapitán.
"Takže navrhuješ pokračovat do neznáma a doufat..?" zeptal se nejistě. Leonard jeho úvahu potvrdil.
"Ano. A myslím, že nejlepší taky bude, když půjdeme seřazení podél stěny. Klidně si vezmu na starost jít jako první a hlásit, zda je něco v cestě," sebejistě oznámil. Uvnitř v sobě se sice bál, že se mu něco stane, ale dobře si taky uvědomoval, že není jiný způsob, jak na to.
"Doufám, že se tentokrát nebudeš zlobit, když ti řeknu, že ani náhodou!" pronesl kapitán a následovala dlouhá tichá pomlka. Nikdo nevěděl, co se teď děje. Rozumné řešení bylo zamítnuto, ale co teď dál ?
"Máte snad lepší plán ?" zastal se dotčeně Kirk bratra. Kapitán se pak se smíchem otočil za jeho hlasem.
"Ne. Jen ho musím opravit. První půjdu !" rozhodl, spokojený s tím, že tentokrát už nenechá chlapce dělat vše za něj.....


Dnes o něco delší, než obvykle. Ale pořád docela krátké. Viď, Pepo ?!
Navyčtenou! :)
Benda z Monia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 30. srpna 2012 v 20:22 | Reagovat

Oni to určitě zvládnou bez sebemenších potíží! :-)

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 1. září 2012 v 16:34 | Reagovat

Kapitán je typický chlap :D

3 Lemonka Lemonka | Web | 3. září 2012 v 18:48 | Reagovat

souhlasím! šestá třída a dost! :)

4 pavel pavel | Web | 4. září 2012 v 22:05 | Reagovat

Jak se říká... všichni sborem za tím prvním volem. :D

5 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 5. září 2012 v 6:47 | Reagovat

[4]: Všichni s borem ? To je písnička myslivců, ne ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama