Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 17.

26. července 2012 v 15:33 | Benda z Monia |  Co mi slova tvoří
Ave!
Dlouho jsme se neviděli!
Vlastně nikdy. Čert to vem...

Týden zase uběhl (Bože, to léto mě drtí - čas při něm běží moc rychle. Když nad tím ale přemýšlím, nevadí mi to...) a máme tu zase jedno In Progress!

TUHLE HUDBU si pusťte hned teď (obrázek u videa vůbec neodpovídá lesu, ve kterém podle mě jsou, ale zvuk mi tam sedí). Doladí to atmosféru... :)

V minulém díle se posádka "Kapitána Chobotnice" octla na pláži s lodí položenou na stranu opodál. Měli toho před sebou hodně na práci. Jak to šlo ?
To se dozvíte právě teď!
IN PROGRESS, DÍL 17.


11.den plavby/2. den v pralese: Zdá se, že jsme docela šťastní trosečníci - na lodi zůstala nejen většina jídla, ale i ostatního vybavení a nářadí. Barely s pitnou vodou jsou zničené nebo pryč, ale to není až takový problém, protože hned malý kousek od pobřeží vede podzemní pramen. Dá se k němu dostat takovou jakoby jeskyňkou, do které se vejdou sotva dva lidi zároveň. Na nabrání vody to ale stačí.
Je tu hodně teplo a proto, když jsme stavěli naše obydlí, nemuseli jsme se starat o izolaci - ani v noci tu není zima a proto nám žádné teplo unikat nebude. Když už říkám obydlí, měl bych upřesnit, že to jsou spíš jen malé chýšky na větvích, opřené o kmeny stromů. Kdyby dole bylo nějaké nebezpečné zvíře, nedosáhne na nikoho z nás. Zároveň to ale není nijak extrémně vysoko, abychom se nemuseli bát nebezpečí pádu.
Podle průzkumu, který jsme prováděli i my s Kirkem, tu v okruhu přibližně jednoho kilometru nejsou žádní další lidé. Možná jsou dál, možná se skryli, nebo jsme se možná jen špatně dívali. A nebo tu prostě nejsou a my si musíme poradit sami... - Leonard Wishfall
Jak říkal kapitán: "Je zázrak už to, že jsme přežili." No. Já si myslím, že když už někdo tam nahoře chce, abychom žili, tak nám určitě bude přát i teď. - Kirk W.

Starší z dvojčat zaklapl deník po dopsání svého zápisku a odložil ho na podlahu jejich promitivního domku. Vykoukl hlavou ven a rozhlédl se po okolí. Všichni členové posádky zničené lodi po obědě odpočívali a dole u tábořiště ani v jeho blízkém okruhu nikdo nebyl. Skrz velké koruny zdejších stromů nebylo vidět na oblohu, ale paprsky slunečního světla si svou cestu našly až na hlínu u kořenů právě těchto dřevěných gigantů. Kirk si sedl na okraj jejich obydlí a nohy nechal viset ve vzduchu.
"Slyším, že někam jdeš ?" zeptal se jeho bratr, aniž by se na něj podíval. Upravoval zrovna střechu jejich chýše.
"Jenom se porozhlédnout. A napít," odvětil prostě. Ještě než seskočil dolů, dodal: "Hned budu zpět."
Zrzek dopadl na měkkou a díky zdejšímu podnebí i hodně vlhkou hlínu. Tichými kroky došel k ohništi a vzal jeden z nožů, ležících na malém stolku. Vsunul ho do koženého pouzdérka a to si připevnil na pásek. Poté zamířil hustými křovisky a vysokovou trávou kamsi hlouběji do lesa.
Cesta, kterou šel, už byla viditelně vyšlapaná, ale oproti vyšlapaným cestám v parku v jeho rodném městě to stále byla divoká a zarostlá džungle. Sem tam zkrátil nějakou větývku, čnící do cesty, kterou procházel, ostrou čepelí vypůjčené dýky.
Konečně došel k vstupu do země. Samotná jeskyňka byla narozdíl od velkých kmenů několikasetletých stromů okolo ní nevýrazná a drobná. Ale něčím k sobě přitahovala pozornost. Působila tajemně a podezřele. Jakoby to nebyla jen díra v zemi, která vede k pramínku vody, napadlo Kirka.
Vešel dovnitř a pocítil razantní změnu teploty. Velké kameny, hlíněný příkrov, pramenící voda. Dohromady všechny tyto aspekty stvořily místo, kde se udržuje chlad a je tu i příjemnější vzduch. Ne to husté dusno, jako všude okolo, ale právě naopak - svěží, jemný, řídký vzduch. Mladý technik si prohlížel studené kamenné stěny této místnosti.
"To vypadá, že to bude...," přemýšlel nahlas.
"Vápenec," dokončila za něj myšlenku Claudie. "Ale to by poznalo i nemluvně, přec ?"
"Co tady děláš ?" zeptal se překvapeně Kirk a hned se otočil.
"Nic, rozhodně tě ale nelekám. Nebo tu snad lež na les halekám ?" usmála se.
Kirk se trochu začervenal. "Ne, rozhodně jsem se nelekl!" odpověděl a zase se otočil, aby mu neviděla do tváře. Dívka se začal smát a pak pokračovala vážným tónem.
"Každ správný muž, má při sobě nůž. A to i kdyby si ho měl půjčit, musí se ten 'zvyk' učit."
"Dnes v rýmech, jo ? Tak to je dost dobrý," uznale přikývl a dál hleděl na kameny. Zase si je začal prohlížet. "A co že tady vlastně děláš ?"
"Že jsi odešel viděla jsem, tak jsem šla - jak vidíš - sem. Dohlédnout na tě, víš, ať si třeba tím nožem nerozřízneš gatě," vysvětlovala a při posledním rýmu skoro vyprskla smíchy. Kirk se taky začal smát.
"To si o mě myslíš ? Že si dokážu ledatak naporcovat nohavice a ostrouhat pásek, jo ? To jsem to dopracoval," zabědoval mladík, ale nepřestal se smát.
Až se oba uklidnili, Claudie se podívala na ony vápance za Kirkem. "Taky máš ten dojem, že to není jen vodojem ?" zeptala se s tajuplným úsměvem.....

Trochu inspirace na konec:
"An idea is bulletproof." - Ideu nejde zastřelit. (V for Vendeta)
"Are you willing to take a leap of faith ?" - Jsi ochoten uskutečnit skok do neznáma ? (Inception)
"It's not about money. It's about sending a message." - Nejde o peníze. Jde o vyslání zprávy. (Dark Knight)

Mějte se fanfárově!
Benda z Monia
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 26. července 2012 v 23:12 | Reagovat

Jsem zvědavá, co tam ti dva objeví. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama