Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 15.

13. července 2012 v 15:32 | Benda |  Co mi slova tvoří
Právě jsem přijel z tábora (kde jsem byl poosmé) a jsem plný inspirace (ne zrovna na psaní), dobré nálady (od všech mých přátel, kterých je tam hojně) a vnitřní síly (VRRR!).
Taky jsem přijel s kapiolou, kterou jsem vám chtěl dát už včera, ale nenašel jsem si čas to přepsat a radši jsem jen lenošil a užíval si navrácení připojení v internetu. Více o tom táboře vám napíšu někdy jindy, slibuju.
Teď ale musím rychle do mezisítí vhodit 15. kapitolu a jít na zmrzlinu s mámou. Dva týdny sjem ji neviděl a ještě týden neuvidím (já bych to sice zvládl, ale co. Zmrzka je zmrzka) a ona je zrovna dneska kvůli něčemu čemusi v Olomouci, kde jsem právě teď i já, neb jsem u mého drahého otce, který mě pomalu začíná iritovat.
Nu což, IN PROGRESS!!


Ze Zápisků z cest:

7. den plavby: Od té včerejší akce u kotle nás už všichni respektují a váží si nás. Zasloužili jsme si své místo na lodi. Také jsme dostali další úkol - vyšetřujeme, jak se tam ta tyč dostala. Stojím si za tím, že je to jedna z těch, co drží nad komínem tu malou plechovou střechu, aby do komína nenapršelo. Jo a už umíme hrát poker. - Leonard Wishfall

8. den plavby: Výrazy všech těch drsňáků, když zjistí, že mají slabší dvojičku, než já, jsou k nezaplacení. Nedivím se, že je to tak baví hrát. Každý den všichni dostanou stejný počet žetonů, se kterými začínají. Průběhem dne většina posádky o všechny přijde, až je večer vyhlášen vítěz. Mně i Kirkovi se zatím daří a držíme se. Uvidíme, jestli dnes vyhrajeme. - Leonard Wishfall

9. den plavby: Vyšplhali jsme na komín a zjistili, že Lenny měl pravdu. Pro změnu teď přemýšlíme, jaktože upadla (ta tyč). Asi ji pomalu obrušoval a rozežíral slaný mořský vítr nebo co...
Myslím, že bychom měli zkontrolovat a prohlédnout celou loď. Bůhví, co je tu ještě takhle nebezpečné. - Kirk W.


Leonard dočetl zápis svého bratra a natáhl ruku po propisce. Už o ní zavadil prstem, když vtom sebou loď škubla a pero spadlo na zem. "Ach, ty vlny," říkal si zrzek, když se skláněl pod stolem. Pár vteřin hledal předmět v šeru pokoje posíleného stnem stolu a pak konečně sebral pisátko. Vstal s úmyslem opět se usadit, ale do lodi narazila další vlna. Celý koráb se naklonil a židle, na kterou si chtěl Lenny sednout, se odsunula a on upadl na zem. Tiše zaklel, vstal a následně hekl, když se bolestivě ozvala naražená záda.
Napadlo ho, že tímhle tempem by se akorát potloukl, nebo by alespoň nenapsal jediný řádek rovně. Položil propisku zpět na své místo na stole a vydal se nahoru, za kapitánem.
Sotva otevřel poklop a vykoukl na palubu, mnoho kapek si ho vybralo za svůj cíl a než dorazil do 'salónku', byl skoro celý promáčený.
"Nazdar mladej!" pozdravil ho Rick, stojící u kormidla v potemnělé místnosti. "Co potřebuješ ?"
"Jak dlouho myslíte, že to potrvá ?" zeptal se bez okolků Leonard. Kapitán se dlouze zadíval před sebe na rozbouřené moře a zabručel.
"Hýbeme se stejným směrem, takže několik hodin to určitě potrvá. Ale spíš, než z té bouřky, mám obavy z těch vln. Jsou hodně velké. Moc," odvětil zamyšleně vousáč. Sotva to dořekl a do kýlu lodi narazila ze strany další vlna a celou ji rozkolíbala.
"Do háje!" vykřikl mladý technik s vyděšeným výrazem a rychle se chytil kliky u dveří. Starší muž se začal řehtat a s pohledem z okna na divokou vodu rozpřáhl ruce.
"Tak si pro nás pojď! Tobě jsme bezbranní, velký pane," hromovým hlasem bez sebemenších stop strachu vyzval kapitán kohosi tam venku. Lenny přejel pohledem z vousatého námořníka na velké okno s výhledem ven. Z moře vyvstala obrovská masa vody a na krátkou chvíli zůstala viset nad lodí.
"No dopr...," hlesl užasle Wishfall a vlna dopadla na loď a úplně ji smetla.....

PS: omluvte, že je kapitola poněkud krátká. Nevěděl jsem, že když mi to vyšlo na tolik místa v bloku, nezabere to toho místa tolik i tady. :D
Zvrat(ky)!
Šach a mat(ky)!
Těším se na vás příště, přátelé!
Au revoir!
Benda z Monia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 13. července 2012 v 15:52 | Reagovat

Hodně věcí se tváří jako velikých a pak jsou vlastně malé. Skvělý díl. Mám ráda deníkové zápisy! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama