Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 13.

22. června 2012 v 19:12 | Benda |  Co mi slova tvoří
Salve!
Bez protahů, dílo.
(promiňte zdržení, ale podmínky jsou zde, u táty, hrozné a nedá se tu soustředit. Nedomyslel sjem to. Moje chyba)


"Dcero drahá, prosím tě, provedeš naše nové přátele po lodi ?" usmál se na Claudii její otec. Ona přikývla, ale Kirk se zdviženým prstem zamračeně pohlédl na kapitána Havenchilda.
"Neříkal jste, že nás tu provedete vy ?" zeptal se trochu naštvaně. Nelíbilo se mu, že chce svou práci hodit na Claudii.
"Zaprvé, řekl jsem, že se vám to tu musí ukázat. Ne, že to udělám já. A zadruhé, chápu sice, že vám vadí, že vás nebude provádět ten sympatický pán s bradkou, ale vy se takhle asi pobavíte víc. Já musím ještě jít zkontrolovat pár hloupostí a nepodstatných věcí ohledně plavby. Třeba směr, rychlost a tak," zachechtal se Rick a vydal se ke schodům.
"Zvyknete si," oznámila jim dívka s mávnutím rukou. "Ale teď už tu loď. Váš pokoj i kotelnu jste už viděli. Tak vám teď ukážu pokoje posádky. A rovnou vám je představím, jestli tam budou."
Nikdo nic nenamítal a šli ke dveřím naproti přes úzkou chodbu. Zaklepali, ozvalo se "Dále!" a oni vešli. Pokoj číslo čtyři vypadal úplně stejně jako pokoj připravený pro dvojčata. Na spodní posteli ležel plešatý, dlouhý námořník, kterého Kirk viděl čtyři dny zpátky. Vykukoval zpoza novin a když spatřil nové tváře, cukl sebou a rychle vstal. S úsměvem k nim přispěchal a napřáhl k nim ruku.

"Mně říkají John. Hrozně rád vás poznávám," třásl už s Lennyho . Doširoka se usmál a dodal: "Tak mladí a tak šikovní. Už si jen zapamatovat, kterej z vás je kterej, a bude to."
Oba technici byli velmi zaskočeni takto vřelým pozdravem, protože, jak nedávno zjistili, námořníci neměli moc v lásce děti, které se mají starat o něco důležitého. Teď jsou aspoň dva lidi na palubě rádi, že tam jsou právě Wishfallové, napadlo Kirka.
"Já jsem Kirk. Poznáš mě tak, že jsem větší," vysvětlil zrzek, když Johnovi podával ruku. "A že často nevím, co říkám," dodal s přikyvováním.
Jeho bratr, zprvu naštvaný, se teď smál a plácal svého kolegu po zádech. "Stačilo sice říct, že máme jiný vlasy, ale takhle si tě zapamatuje určitě taky," řekl. Claudie se usmívala, jak je poslouchala.
"John je náš topič," pověděla. Dvojčata si tuto informaci uložila do paměti. John pokrčil rameny.
"Holt nejsem tak šikovnej, abych dělal něco takovýho, jako vy," uzavřel diskuzi námořník a hosty ze svého pokoje poslal zase k dalším členům posádky.
Pokoje nejblíže u schodů, jedna a dva, byly taktéž poloprázdné. Nováčkům se představil nevrlý Bill a Joe, který se na ně díval přes všechny prsty, které měl.
"V každé kajutě někdo chyběl z toho prostého důvodu, že většinu času hrají karty u táty. Když říkal, že se musí postarat o plavbu, myslel tím, že musí jít rozdat na další partičku," po cestě na palubu vysvětlovala slečna Havenchild. "Já jsem se to snažila pochopit mnohokrát, ale vždycky to skončilo u toho, že jsem neuměla blafovat. A to je, jak se zdá, u toho hlavní."
Ve chvíli, kdy na ně foukl mořský vítr, se Kirk i Leonard otočili a dívali se, kolik toho ještě vidí z jejich rodného města. Snažili se v dálce rozeznat siluety vysokých staveb, ale marně. Claudie jim ukázala sklad a jeho střechu, tedy malou vyvýšenou palubu, kde předtím seděla. Schody nahoru a dveře dovnitř stály hned vedle sebe. Pak už jediné místo, kam mohli zajít, byl kapitánův pokoj. Už jednou tam byli, ale to tam byli jen lidé, které znali.
Uvnitř místnosti, kolem velkého stolu, seděli celkem čtyři námořníci. Kapitán Rick, jeho otec, taktéž Rick, Johnův černovlasý spolubydlící David a poslední, kterému říkali 'Vydra'. Jak bylo předpovězeno, hráli karty. Po radě dívky, že mají chlapci počkat, až chlapi dohrají, než se začnou představovat, jen stáli u dveří a čekali, až skončí kolo. Naštěstí to netrvalo dlouho a všichni mohli být řádně představeni.
"Umíte hrát poker, kluci ?" zeptal se starý Havenchild. Oslovení znělo trochu jako urážka, ale nevšimli si toho a zavrtěli hlavou.
"Ne, ale můžem' se to naučit," zněla Lennyho odpověď.
"Možná někdy příště," opravil ho Kirk.....


Navyčtenou!
Benda z Monia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 22. června 2012 v 22:25 | Reagovat

Poker... Hned jsem si vzpomněla na MASH a na to, jak Traper prohrál podvlíkačky a Pierce ho za to málem zabil :-D. No, každopádně i se zpožděním se mi díl líbí. Hlavně teda začínám být zvědavá na to, jak  se to bude vyvíjet s klukama a Claudií. :-D

2 pavel pavel | Web | 22. června 2012 v 23:21 | Reagovat

Tvé díly mají jednu velkou přednost... že jsou krátké. :-D

3 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 22. června 2012 v 23:28 | Reagovat

[1]: Já ještě přesně nevím, takže to buď bude hodně hodně divoký, nebo překvapivě nudný.
[2]: Já vím! To je základ. Kdo by četl dlouhé věci ? :D

4 Anonym Anonym | 25. června 2012 v 14:47 | Reagovat

Líbí se mi jak píšeš, ale styl tvého blogu je už okoukaný. ;-)

5 Anonym Anonym | 25. června 2012 v 14:47 | Reagovat

Líbí se mi jak píšeš, ale styl tvého blogu je už okoukaný. ;-)

6 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 25. června 2012 v 20:39 | Reagovat

[5]: Děkuji, ale... cože ? nerozumím. Myslíš to, že autorsky píšu, že fotím kuriozity, nebo co ? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama