Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 11.

7. června 2012 v 17:53 | Benda |  Co mi slova tvoří
Zdravím všechny čtenáře u dalšího pokračování IN PROGRESS!
Jak to tak čtu, tak si říkám, že se nemůžu dočkat, až to budu přepisovat a napíšu to dobře a lépe to rozčlením. Teď ale nezbývá, než se spokojit s tím, co je. Tedy malá kapitolka. :)
Včera jsme byli se školou v Dukovanech (a i jinde, ale to byla nuda). Mají tam celkem pěkné návštěvnické centrum. Nicméně jsem kvůli tomu nestihl turnaj... To mě trochu naštvalo... -.-
Dost už jader a atomů, jater a fantomů (WHAAAAT ?!! O_O) a tak akorát dalšího dílu! Já, sakra, jak můžeš být tak zlý a díl-upírající Benda ?
No dobře, už tu je..!



"Pokud pro nás už nemáš další práci, tak už musíme," pokýval hlavou Kirk. Nezdál se zrovna nadšený.
"Musíme se ještě domluvit s rodiči a s kapitánem, kterého jsme vlastně ještě ani neviděli," objasnil Leonard. Pak s úsměve dodal: "A to už jsme mu i opravili loď!"
Claudie pokrčila rameny a otočila se. "Tak pojďte," řekla. "Já mu všechno vysvětlím a domluvím se s ním, aby tu zí... Máte zítra dopoledne čas ? Že by se přišli vaši rodiče domluvit s tátou ?" náhle se otázala s pohledem na bratry. Oba rozpačitě pokývali hlavami.
"Asi jo," odpověděli současně. Společně vystoupali schody z podpalubí a poklopem vyšli nahoru. Jemně mrholilo, ale pohled na nebe sděloval, že to je pouhý začátek.
Rozloučili se, zamávali si a sotva bratři doběhli do suchého bezpečí pod mohutnými korunami stromů v parku, z nebe začalo lít jako z konve. Po celý zbytek cesty se tiskli na stěny a schovávaly se pod okraji střech a okapů. Stejně se dešti nevyhli úplně.
Když přišli domů, obchod už byl zavřený a pan Wishfall, hlava rodiny, seděl v křesle v obývacím pokoji a četl si noviny. Jeho manželka ležela na pohovce, ani ne metr vzdálené od křesla, a vyšívala obrázek krajiny. Dvojčata vešla do dveří, ale oči rodičů se k nim obrátily až ve chvíli, kdy Kirk prohlásil: "Poplujeme přes moře."

Následujícího dne, přibližně v půl jedenácté, se rodina vydala do přístavu. Bratři ještě předchozího dne všechno rodičům několikrát vysvětlovali, a proto teď kráčeli beze slov. Kirk ani Leonard neměli potřebu něco říkat, zatímco jejich matka a otec si urovnávali spoustu myšlenek a ještě pořád dumali nad tím, co se bude dít a co by se mohlo stát.
Když konečně došli k lodi, z vyvýšené a zastřešené části paluby jim zamávala Claudie. Na stole, u kterého seděla, ležela několik knih. U zbylých tří stolků byly židle, ale nikdo na nich neseděl. "Pojďte nahoru," zavolala a šla jim naproti. Knihy nechala být.
Lenny představil Claudii rodičům, oni se představili jí a společně potom vešli do malé společenské místnosti. V centru místnosti stál těžký stůl světlé barvy a kolem něj postávalo osm židlí. Po místnosti se procházel muž s krátkými černými vlasy, oděný v modré košili s krátkými rukávy a stejnobarevných kalhotách. Pod jeho vlastním úsměvem se usmívala i jeho bradka. Bylo poznat, že mu na ní dost záleželo.
"Kapitán Rick Havenchild. Rád vás poznávám!" podal svou obrovskou ruku nejprve, jak je zvykem, paní a až pak panu Wishfallovi. Snažil se jim ruce nezmačkat příliš silným stiskem, ale jak překvapeně zjistil, jejich ruce se nezdály nijak slabé, nebo chabé.
"Posaďte se," vyzval pan Havenchild všechny a doplnil to posunkem ruky. Kirk se zmateně podíval na Leonarda a ten, než stihl provést své oblíbené gesto - pokrčení ramen - , se otočil za hlasem kapitána lodi: "Vy taky, kluci. Jsme tu hlavně kvůli vám dvěma."
Po asi hodině se s domluvami, plánováním a rozhodováním na lodi skončilo. Pan a paní Wishfallovi odsouhlasili, že jejich děti se vydají na cestu do Dálky s 'Kapitánem Vlaštovkou'. Den nato měla dvojčata stát připravena se sbalenou výbavou a potřebami v sedm hodin a třicet minut před lodí. Zase další den, kdy půjdou tou stejnou cestou přes park, napadlo Kirka.....


Mějte se hezky,
mluvte česky!
A hlavně spisovně,
ale ne o ***ně.
Navyčtenou!
Benda z Monia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 7. června 2012 v 18:19 | Reagovat

Jé! Snad nebudou mít mořskou nemoc...:-) Skvěle napsáno. Co kapitola, to lepší vyjadřování.

2 pavel pavel | Web | 7. června 2012 v 23:56 | Reagovat

Mohli by dostat aby to bylo zajímavější. :-D

3 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 9. června 2012 v 19:16 | Reagovat

Tááák! A pak už se bude plout... Ovšem i tahle kapitola byla dobrá.

4 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 9. června 2012 v 23:01 | Reagovat

[1]: Děkuji. :)
[2]: Ehm ? Nerozumím... :D
[3]: Konečně, no... Byla potřebná. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama