Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 8.

17. května 2012 v 18:30 | Benda |  Co mi slova tvoří
Tož vitájte!
Píšu po dlóhé době - zase tédeň, no.
Dneska jsem to psal trochu déle, ačkoli to je problém zanedbatelný.
Snažně tedy doufám, že mne za to omluvíte.

Ze života nic nebude, toho se dočkáte (snad) o víkendu. Budou konečně ty dlouho slibované fotky.
Jednoduše: Nemám čas, musím jít dělat večeři. Tady to máte! BLUEEEH!
DÍL 8. :



"Užitečná zkouška!" zařehtal se námořník. "Skvělý nápad, Claudie."
Bratři se zamysleli nad dívčiným jménem. Kirk s širokým úsměvem úplně zapomněl na svou nenávist k mořeplavci. Vlastně na něj zapomněl úplně.
Leonard byl trochu duchaplnější, takže konverzaci opět oživil: "Rádi vám to opravíme, když nás pak vezmete s sebou."
"No to se teprve uvidí, jestli dovedete něco víc, než co zvládneme mi sami," řekl stále ještě vysmátý námořník. "Claudie, zaveď je tam, prosím!"
Slečna přikývla. "Jistě, dědo," odvětila mu s předstíranou lhostejností. V nitru se ale nemohla dočkat, jak tenhle příběh skončí. "Tak pojďte za mnou," vyzvala stejným tónem hlasu bratry. Bez námitek obešli pódium a pokračovali za odcházející dívkou.
Stále shromážděný dav začal šumět, jak si všichni sdělovali své názory, své myšlenky, své domněnky. Těm troufalým bratrům ale nedávali moc nadějí. Muž na stupínku se odkašlal a aby opět upoutal pozornost, rozpřáhl doširoka ruce a opět naprosto vážným hlasem se zeptal: "Je mezi vámi někdo další, kdo by se hlásil místo nich ?"
Během toho už nedočkavě kráčící bratři následovali Claudii, která před nimi měla náskok pouze pár kroků. Tiché napětí mezi nimi bylo přerušeno až ve chvíli, kdy přišli k vratkému můstku, jenž byl jedinou cestou na loď. Ve svých šatech, půvabně vlajících ve větru, se s naprostým klidem a suverenitou na můstek vydala a jakoby nic prohodila: "Pozor, kýve se to."
Leonard i Kirk byli velmi obratní a obezřetní, a proto je to nijak nevyvedlo z míry. Vyšli nahoru a sotva se stihli trochu porozhlédnout po palubě, už byli vedeni hlouběji do lodi. Prošli rovnou chodbou kolem několika malých kajut až k posledním dveřím - do kotelny.
Malá místnost osvětlená jen žárovkou nade dveřmi působila hrozivě a nepříjemně. Velký tmavý kotel jí dominoval u stěny naproti dveřím a klikaté potrubí lemovalo její stěny. Jedna trubka dokonce překrývala okno, díky němuž by v místnosti bylo mnohem více světla. I ti, kdo věděli, kde okénko je, ho hledali nesnadno a dlouho.
Jakmile Claudie zaslechla cvaknutí dveří, otočila se a na tváři jí zahrál krásný úsměv. "Claudie Havenchild, jméno mé. A vy jste ?" představila se a napřáhla jejich směrem ruku. Kirka tahle rychlá změna přístupu překvapila. I přesto její ruku s neskrývanou radostí uchopil.
"Kirk. Těší mě!" oznámil jí. Jen co si s její ručkou potřásl, podala ji mladšímu bratrovi. Ten ji vzal mnohem klidněji a s milým úsměvem a drobným kývnutím se představil taky.
"Já jsem Leonard. Oba jsme Wishfallové. A musím taky hned bráchu opravit. Netěší jen jeho, ale nás oba," řekl a na Kirka se usmál. Ten to přešel jen ledabylým mávnutím ruky, ačkoli Claudii to rozesmálo. Na okamžik bylo ticho a pak se opět řeči ujal Kirk.
"Proč jsme vlastně tady ? Jako tady v téhle místnosti ?" vyzvídal.
"Musíte přece dokázat těm silákům, že umíte pracovat se stroji! A zrovna tady v téhle místnosti je možnost to provést. Jedna z těch trubek tady okolo je ucpaná. A nikdo z nás to neumí prohlédnout, aby to pak byl schopen zase poskládat dohromady. Je to sice dost risk, že když vám to nevyjde, tak nemůžeme nikam dál plout. Ale to bychom bez technika stejně nemohli. Takže by to kdyžtak opravil po vás. Ale já vám věřím," vysvětlila Claudie s úsměvem. Podívala se na jejich tváře, které se teď hodně lišily. Kirk pokyvoval hlavou s mírným úsměvem, zatímco Leonard se trochu mračil a ukazovákem a palcem si zamyšleně přejížděl po bradě.
"Ale nářadí jako klíče a šroubováky tu máte, že jo ? A taky baterky a nějaké tyče, abysme to mohli vyšťouchnout ?" ptal se Lenny.
"No, určitě tu někde něco takového je. Ale netuším kde," odpověděla nejistě dívka. Bylo na ní poznat, že to vrtalo hlavou a vzpomínala, kde by asi požadované předměty mohly být.
"To je v pohodě. Já zaběhnu k nám domů. Hned budu zpět," máchl rukou usměvavý Kirk. Leonard ho chytil za rameno a podíval se mu do očí.
"Vezmi ty nejobvyklejší a univerzální velikosti, baterky vem jaký chceš. A nezapomeň vzít tu naši 'specialitu'," pověděl mu a pak honem ještě se zdvyženým prstem dodal: "A ať jsi rychle zpět!"
"Pokud trefím tam a zase sem, budu tu jako blesk," usmál se bratr. Poté vyběhl dveřmi na chodbu a zmizel u schodů vedoucích z podpalubí. Lenny jen zavrtěl hlavou a podíval se na Claudii, která stála zaražená úplně stejně, jako dvojčata předchozí den v parku.
"To je vždy takhle... zničehonic ?" položila otázku a začala se smát. Lenny kývl.
"Vždycky," odpověděl a také se začal smát.....


Stane se něco po cestě Kirkovi ? Co bude Leonard zatím dělat ? Čím se vlastně Claudie zabývá ?
To a mnohem více se dozvíte zase za týden v
IN PROGRESS

Navyčtenou!
Benda z Monia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 17. května 2012 v 20:47 | Reagovat

Ti dva těm silákům určitě ukážou, jak jsou šikovní! :-) Bezva čtení na večer. Místo pohádky :-D

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 18. května 2012 v 5:36 | Reagovat

Jako raníček úžasný! A taky jako večerníček, poledníček, odpoledníček!Úžasný v kteroukoli denní dobu. Konečně teď to dostalo spád a hrozně se těším na další díl!

3 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 18. května 2012 v 6:38 | Reagovat

[1]: Však i oni sami jsou siláci!
[2]: To mě potěšilo... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama