Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

In Progress, díl 3.

12. dubna 2012 v 17:35 | Benda |  Co mi slova tvoří
Dobré ráno, dopoledne, poledne, odpoledne a dobrý podvečer, večer, nebo třeba dobrou noc!
Ať už tohle čtete kdykoli, bude se vám to (snad) líbit.
Proč ? Protože týden se s týdnem sešel si s týdnem plácnul! Máme tu další In Progress!
Před tím vám ale musím něco ukázat... Je to... Je to velmi speciální věc...
Je to:
Nádherný kotrast! Stará opryskaná schránka, krásně se (podle mě) hodící k té zdi kolem ní. A na tom nalepená (a také už časem poznamenaná) značka: Stop reklamy.
Krásné, prostě krásné...


Vida... Fotku máme za sebou a teď hurá na "dílo"! :)




Kirk vyhléhl kukátkem ze zadních dveří na chodník. Neviděl tam nic a tak jen pokrčil rameny a usmál se na Leonarda. Ten se otočil a zamířil ke tmavým, točitým schodům nahoru - do jejich příbytku. Zeptal se stále ještě u dveří stojícího Kirka: "Ty tu zůstáváš ?"
"N-ne," vytrhl se ze zamyšlení zrzek. "Běž napřed. Ale počkej na mě, jestli budeš chtít pokračovat v tom našem projektu!"
"V klidu, stejně mi beztak nepůjde přimontovat další kryt na levé straně bez tvojí pomoci."
"Ale i tak to nezkoušej."
"Tak dobře," řekl nakonec Leonard a rozběhl se do schodů.
Kirk šel malou chodbou proti zácloně zpět do obchodu a připravoval si, jak říct, co si vymyslel. Chtěl poprosit otce, aby mu půjčil jeden ze speciálních klíčů, aby mohli s Leonardem dále pracovat na jejich malém přístoji, se kterým ale měli velké plány. Nevyšlo mu to, jak si představoval.
Sotva prošel tímto bledě modrým látkovým štítem a otevřel pusu, aby něco řekl, uviděl v obchodě nějaké lidi. Nebyli to však obvyklí muži, jaké by mohl každý den potkat na ulici, nýbrž vysocí, svalnatí námořníci. Dalo se to poznat dle jejich bílých krátkých košilí s vyšitými modrými kotvami na ramenou.
"Žádná pošta," vypravil ze sebe hoch co nehlubším a nejlhostejnějším hlasem, jakým dovedl. Děkoval bohu, že se to povedlo, jak si přál. Trochu se těch siláků bál a nechtěl před nimi vypadat slabě. Oni se na něj podívali, ale dále si ho nevšímali. Pozorně poslouchali jeho otce, vysvětlujícího rozdíly mezi dvěma druhy šroubků. Ten kývl hlavou směrem ke Kirkovi a mluvil dál.
"Takže ve zkratce jsou tyhle dražší, delší a pevnější," řekl holohlavý mořeplavec a ukázal na krabičku se šroubky po jeho pravé ruce.
"Ano. A pro účely, které jste řekl, jsou asi lepší," dodal s úsměvem pan Wishfall a pohlédl na mlčícího námořníka s krátkými černými vlasy. "Chcete je teda?"
Plešoun se podíval na svého kolegu. Ten kývl hlavou a hřmotným hlasem odpověděl: "Ano. Dvě krabičky, prosím."
Prodavač zmáčkl tři páčky na kase, vytáhl ještě jednu krabičku z poličky ve stole, podal je zákazníkům, vzal si od nich peníze, dal je do kasy a než ji zacvakl, zeptal se: "Ještě něčím posloužím ?"
Muži si vyměnili pohledy a potom ten holohlavý oznámil: "Přijďte se zítra odpoledne podívat do přístavu. Moh' byste se hodit. Nashle!"
Kirk stále u záclony sledoval tento rychlý obchod, zakončený podezřele lákavou výzvou. Podíval se na otce, přišel k němu blíž a začal: "Hele, tati. Víš, jak s Lennym teď konstruujeme ten náš 'projekt', že ? My bysme potřebovali to," chvilku se odmlčel a pak pokračoval. "Takovej ten klíč, ten malej. Cos nám ho ukazoval před nedávnem..."
Pan Wishfall se usmál a rozcuchal Kirkovi vlasy. "Jasně. Vím, co myslíš. Jagsena 10."
Kirk přitakal: "Jo, desítku. No. Tak teda, půjčil bys nám ho ?"
"Jasně, stačí se zeptat. Všechny klíče máte k dispozici. Přece-," nedopověděl Kirkův otec.
"Jednou jsi mi říkal, že se tě mám nejdřív zeptat a pak až se uvidí," říkal se sklopeným pohledem zrzek.
"No, tak to už neplatí. Půjčit si ho můžeš, ale když ho budeš mít delší dobu, řekni mi to. Ať ho nehledám."
"Dobře," usmíval se Kirk. "Tak díky a zatím ahoj!"
"Hodně štěstí," zamumlal si pod vousy pan Wishfall.
Kirk zmizel za záclonou a vyběhl bezmála třicet schodů během pár vteřin. Odemčel si dveře, vešel do předsíně skromného bytu, zul si boty a hned zamířil ke dveřím malého skladu, kde, jak věděl, jeho otec měl i své nářadí. Když ale chtěl šáhnout po klice, ozval se za ním hlas.....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 19:19 | Reagovat

asi do toho dalšího čtvrtka nedospím..:D zajímalo kdo se za ním ozval a kdo to byl ža by Lenny..:D docela se těším i co z toho bude za mašinu..:D a co se stane v tom přístavu...:D Jojo už se těším na další čtvrtek..

2 Taychi Taychi | Web | 14. dubna 2012 v 12:57 | Reagovat

Napínavé. Na pár hodin budu přemýšlet a pak na to zapomenu... A ve čtvrtek se zase  přijdu podívat! :)

3 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 14. dubna 2012 v 16:53 | Reagovat

Napínat umíš, to se musí nechat :)

4 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 20:21 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: To ani nevím, že by to jedna věta dělala tak napínavé...

5 Hejdas Hejdas | 17. dubna 2012 v 6:51 | Reagovat

Bene musím ti říct, že sem měl pravdu seš magor :-D ale magor co umí psát... :D

6 Krejdom Krejdom | Web | 4. června 2012 v 21:51 | Reagovat

opravdu to začíná být napínavé, doufám, že ti námořníci unesou toho taťku a bráchové ho budou muset zachránit :D a jestli ne, tak se nechám ráda něčìm překvapit. :)

7 Sinead Sinead | E-mail | Web | 16. června 2012 v 16:10 | Reagovat

páči sa mi to prostredie, prístavné mesto a tiež tie mená si pekne vymyslel. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama