Z myšlenek slova, ze slov věty a z vět nové myšlenky...

/BENDA DOPORUČUJE/
Navštivte stránky literárního časopisu NUMÉRO UN!
Naleznete tam básně, úvahy, povídky, recenze knih, fotografie a mnoho dalšího...

Duben 2012

In Progress, díl 5.

26. dubna 2012 v 17:38 | ten, jehož jméno jest.... Benda! |  Co mi slova tvoří
Po včerejší nečekané básni vás zdravím dnes...jako pán es (genitiv plurálu od slova "eso")...vám tvořím přednes...ve čtvrtek.
Asi jsem už nějak vybásněn. No co...
Jak jste se měli od minulého týdne ? Jak- ...co si to namlouvám? Dělám, jako by to někdo četl a jako by vůbec někdo někdy na tuhle otázku odpověděl...
Um... Takže... In Progress 5 ?
Mám se nějak snažit ještě psát nějaké další kraviny, než to sem dám ?
Tak aspoň fotku ? Ne ?
OK...
(nějaká posmutnělost)

Minulost

25. dubna 2012 v 19:54 | Benda |  Co mi létá hlavou
Zdravím vás, lidé všehovšuda! Teď bez dlouhých zdravení a vykládání, rovnou vám nesu báseň... In Progress, díl 5. bude zítra, jako obvykle. Konečně se bude i něco dít! Jupijej, viďte ? :D
Řekl jsem, že už nic nepíšu a už je tu jen báseň. Tak... enjoy! :)

Minulost
S tématem minulým
se k tobě přitulím.
Mou společenskou mrtvolu
položím u stolu.

Proberme to, honem!
Mávněme ohonem!
Stejně už se to stalo,
tehdy to za to stálo.

Nežijme minulostí
tak jako zlostí -
nic nám to nedá,
jen smutek a běda...

Buďme teď, tady!
Krásní, bez vady.
Radujme a bavme se,
stejně naše duše jednoho dne zase dalšímu tělu najme se...

K zamyšlení, že ? :)
Benda z Monia

In Progress, díl 4.

19. dubna 2012 v 21:00 | takový ten... jak jen se mu... Benda! |  Co mi slova tvoří
Dobrý (již) večer.
Dnes jsem měl oslavu narozenin, ačkoli na ní chyběli dva mí nejbližší lidé. Pepa nemohl, protože hloupost některých lidí je opravdu terriblální (paskvily forevr). A Tay nemohla, protože jsem se ji rozhodl vzhledem ke zbytku osazenstva nepozvat...
Píšu proto až teď. Stejně si tohle přečtete nejdřív o víkendu... -.-
Ale, když už o tom teď mluvím, tohle je o In Progress - mém příběhu. Není liž pravda ?
Kdo se těší, ať se přihlásí.
Kdo se přihlásil, napište mi to do komentářů.

Dost už ale toho! S dílem sem, my ho chcem!

Quatorze

17. dubna 2012 v 20:26 | Benda |  Co mi létá hlavou
Dobrý večer.
Quatorze, čtrnáct, fourteen, quattuordecim...
Je jednu jak tomu řeknete, prostě mám dnes 14. Je tak - ita est.

Čtrnáct let zpátky v 5:30 ve Šternberku se narodil malý človíček. Tehdá se o něm vědělo jen, že je to kluk, že nese jméno Benjamín a že patří do rodiny Juráňů - ti bydleli na okraji Velké Bystřice. Doma ho nazývali Benjamínek, Beník, Beny, nebo Benda. Časem se z něho začal stávat klidný, ale veselý chlapec. Trávil hodně času se svým bratrem, který pro něj byl a stále je vzorem. Ať už se díval, jak bratr hraje, nebo hrál něco s ním, vždy se dobře bavili.
Když se přestěhovali do Olomouce, Benda měl 4 roky. Začal chodit do blízké školky a z té doby si nese mnoho pěkných vzpomínek. Například vždy, když tam šel s tatínkem, počítali, kolik psů mají lidi před domem. Obvykle se počet pohyboval okolo patnácti.
Rodiče se rozvědli, ale Benda to nijak extrémně neřešil. Oba mu alespoň více věnovali čas, který s ním trávili. Pak se ale stal zásadní zvrat, po kterém všechno uteklo nějak rychle - škola. Do první třídy, nové tváře, na Vánoce do rodiny pejsek, bezproblémové učení, prázdniny! Každý rok (a to už od první třídy) jezdil Benda první dva týdny o prázdninách na jeden tábor. Neznal tam nikoho, jen jeden učitel se školy tam byl jako jeden z hlavních vedoucích. Rychle se ale přizpůsobil a mezi tou víc než stovkou lidí si našel přátele, se kterými se tam další roky setkával.
Během pokračování ve škole se stal oblíbený mezi všemi na škole - byl veselý, kamarádský a pro učitele bezproblémový. Ačkoli jeho škola měla pouze pět tříd a v každé bylo na tucet dětí, bylo tam hezky. Vyhrál několik soutěží, do kterých se škola zapojila a se štěstím doma ještě vyhrabe jejich diplomy. Jakmile dokončil pátou třídu, přestěhovali se s rodinou do Brna - na přijímacích zkouškách na jediné gymnázium, na které se přihlásil, skončil šestý. Velký úspěch.
I zde si rychle získal přátele. I přesto, že se jeho "seznam" kamarádů mnohokrát přepisoval, nikdy z něj nezmizelo jméno "Pepa". Jeho názory, chování i přístup se měnily. V sekundě (druhém ročníku) mu bůh dal dárek a dal mu možnost seznámit se s jednou milou slečnou. Slečna byla veselá, příjemná a Benda nemohl odolat.
A pak se dostaneme do dneška. Do moderních dějin. Do té chvíle, kdy vám tohle píši. Do chvíle, kdy si uvědomuji, že nebýt kalendáře, nevím, že jsem zase o rok starší.....


In Progress se možná opozdí o den, ale pokusím se vše zařídit, aby se tak nestalo.

Děkuji za zájem,
Benda z Monia
Tchao!

In Progress, díl 3.

12. dubna 2012 v 17:35 | Benda |  Co mi slova tvoří
Dobré ráno, dopoledne, poledne, odpoledne a dobrý podvečer, večer, nebo třeba dobrou noc!
Ať už tohle čtete kdykoli, bude se vám to (snad) líbit.
Proč ? Protože týden se s týdnem sešel si s týdnem plácnul! Máme tu další In Progress!
Před tím vám ale musím něco ukázat... Je to... Je to velmi speciální věc...
Je to:
Nádherný kotrast! Stará opryskaná schránka, krásně se (podle mě) hodící k té zdi kolem ní. A na tom nalepená (a také už časem poznamenaná) značka: Stop reklamy.
Krásné, prostě krásné...


Vida... Fotku máme za sebou a teď hurá na "dílo"! :)


Život jednoho Bendy

8. dubna 2012 v 12:23 | Benda |  Co mi proletělo před nosem
Čau lidi, nelidi a zbytku!
Jak se máte ? Prosím, řekněte, že dobře...
Já vám po tisíciletí píši jen tak. Bez příběhu, bez oznámení, bez fotek (nebo že by... ?)

Chtěl jsem vám spíš říct, že mám radost, jak se to zatím vše vyvýjí. Nejen s psaním, ale i celkově se životem. Sice většinu času spím, zabíjím (ten čas, nikoli někoho, nebo něco) na internetu, nebo sedím ve škole (kterou naštěstí jakš takš proplouvám bez odřenin). Ale dokud mám školu povinnou, tak si nemůžu nijak moc vybírat, co budu dělat a kdy. Když by se mi nelíbila práce, můžu zkusit jinou - sice v jistém také podobnou, ale jinou!
Jenže to se školou nejde. Musím se učit věci, které jsou mi na nic; musím pracovat na věcech, které nikdy nepoužiju, nebo už si je pamatuju tak, že je to zbytečné. Ale dás e to.
O spánku mluvit nebudu, o internetu taky ne. Ale o tom zbylém, to bych mohl.
Stále chodím na turnaje v Magicích, ale už vyhrávám. Jsem obávaný soupeř a mám z toho docela radost. Poslední dobou tam panuje taková příjemná atmosféra mezi všemi (i přes ten fakt, že se jeden druhého snaží porazit, aby z toho získal "epickou" odměnu).
Stále chodím do divadýlka (též možno nazvat drmaťák, ale co...), ale před tím se vždycky vidím s Taychi. Jednou, když bylo ještě hezky, teplo a nesněžilo, jsme šli po škole i s Pepou (ti, kdo ho neznáte - je to magor jako já, ale já ho mám rád :D ) do parčíku u toho našeho cvokhausu a začaly se dít šílenosti.
Pepa se vzal moji mikinu a použil svoji velkou kapuci, aby vytvořil stín hlavy Darth Vadera.


In Progress, díl 2.

5. dubna 2012 v 16:51 | Benda |  Co mi slova tvoří
Jste... Jste tu ? Jo ? Super!
Vítejte opět na Bendamoniu!
Dnes s dalším dílem In Progress! Ještě před tím ale důležité upozornění:
Toto je článek od kohouta, stýkající se s Darth Vaderem a další záhadnou osobou.
Tedy ode mne. Darth Vader je Pepa a ta další osoba je Taychi. (víc o tomhle epickém meetingu se dozvíte časem)

No, nebudu už dále zdržovat a vrhneme se na to moje "dílo"! :)
Panejo, tady je teček. Vůbec přes ně nevidím... (aneb jak trapně říci, že je to pod perexem)

..........................................................................................................................................................