Nazdaaaaaaaaar!
Po dlouhé době zase něco nového píšu. Včera jsme totiž s Pepó byl na turnaji naší oblíbené hry karetní, tzv. Magic: the Gathering!
Byla to sranda, bylo to dlouhé, byla to zkušenost. Povyprávím vám, jak to probíhalo...
V 10:10 jsme se s Josém setkali u Černého rytíře - obchodu, kde se měl i tento turnaj konat. Postupně přicházeli i další hráči a v 10:45 nás pustili dovnitř na přihlášení. Poté jsme dole v herně čekali, než nám donesou "boostery", tj. balíčky o 15 náhodných kartách z jedné edice. Každý hráč dostal tři z jedné edice a tři z druhé, přičemž si vybíral, zda bude hrát za hodné, nebo za zlé. My s Josefem jsme si samozřejmě vybrali hodné, protože nejsme žádní zloduši. A tak to začalo - rozbalili jsme všech šest boosterů, karty uvnitř sepsali, zabalili do papírů se seznamem karet a pak se karty náhodně rozlosovaly a rozdaly ostatním hráčům. Ne, že bych měl karty po výměně špatné, ale předtím byly možná o něco lepší.. *přemyšlí, pak se zasměje*
Z karet jsme si postavili balíčky, ale mně a Pepovi při tom pomáhal jeden člověk. Po půl hodině začalo první kolo zápasů:
První hru jsem byl proti mirranovi (mirrnaé jsou hodní, phyrexiané zlí), kterému ale karty nedocházely dobře, takže jsem vyhrál 2:0.
Po svačině (vlastně obědě) byli vyhlášeni soupeři pro druhé kolo. V něm jsem se utkal s phyrexiánem, ale bez šance jsem prohrál 0:2.
Třetí kolo jsem hrál zase proti phyrexianovi, ale tenhle byl podstatně mladší (než předchozí, ne než já) a byl z Olomouce (ve které jsem bydlel polovinu života). Sice jsem měl oproti minulému zápasu více šancí, pořád to bylo nedostatečné, takže 0:2 byl konečný stav hry.
Na čtvrté kolo jsem dostal jako protivníka Pepu, který měl ale méně štěstí a horší karty, takže ikdyž mne porazil, já ho dostal dvakrát - 2:1.
Paté kolo jsem zase měl porazit phyrexii. První kolo se ani nerozjel a už bylo po něm. Ve druhém jsem si to blbě propočítal a složil mě. Třetí kolo jsem se modlil, ať mi karty dojdou dobře. Nejen, že já je měl skvělé,a le on je měl špatné, takže jsem ho porazil a získal výhru 2:1.
Šesté kolo bylo jako když se setká v boji žák a učitel - hrál jsem proti tomu, co nám s Pepou pomáhal se skládáním a sepisováním. Žerty o mé porážce 0:2 nemohly po prvním kole být pravdivé, protože to jsem vyhrál. Ve druhém on doslova rozjezdil mě a čekalo nás třetí, rozhodovací kolo. Já měl málo životů, on taky. Záleželo to jen na drobnostech. Byl jsem na tahu a líznul si naprosto luxusní kartu, kterou jsem ihned střelil do hry a tím si zajistil výhru. 2:1.
Čtyři výhry mi utvořily bránu k odměnám. Těmi byly další čtyři boostery, ve kterých jsem ulovil super věci. Ostatní, kteří boostery také vyhráli ale tak dobré věci neměli (řekl bych). Pak jsme se všichni sbalili a odešli. Někteří domů, někteří jinam (třeba do hospody). A tím to skončilo... Ta ta da daa!
Váš, náš, jeho a můj,
karty hrající a
sakra velký štěstí mající
Benda z Monia
Ostatně... zeptej se Taychi, jak se jmenuje můj pozemský přítel - a pochopíš! Co máš doma za normální balíček? Kruciš, to už jsem si tak dlouho nezahrálo? Musím zítra tátu a bráchu poprosit... 
Máme doma pytel a od každé barvy dva balíčky, nicméně většina jich bude pro tebe už důchodových, hraješ-li s novým zbožím - moje paměti sahají až do osmé edice, a můj balík je z Onslaught a nejvíc edice sedmé 
Le fille Ash |
Tak aspoň sis zahrál
...